Stručná historie Církve adventistů sedmého dne

Církev adventistů sedmého dne vznikla ve Spojených státech amerických v 19. století (v roce 1860) na základě hnutí křesťanů hledajících návrat k původním křesťanským kořenům. Toto hnutí mělo svůj původ v metodisticko–baptistickém prostředí. Mezi zakladatele tohoto hnutí patřili: William Miller, Dr. Josiah Litch, Joshua V. Himes, Joseph Bates, James White a E.G.Whiteová.

Církev se od počátku zaměřuje na pomoc bližním, kterou realizuje prostřednictvím vzdělávacích a zdravotnických zařízení. Životní styl adventistů s orientací na zdravou výživu bez používání návykových látek (cigarety, alkohol, drogy) se stal předobrazem nového životního stylu 21. století. Už v roce 1868 Ellen Whiteová varovala před kouřením tabáku (v té době lékaři kouření doporučovali jako léčebnou metodu při plicních problémech). Varovala před negativními účinky živočišných tuků pro krevní oběh. A to bylo dlouho před tím, než byl znám pojem cholesterol a jeho účinky na lidský organismus. Dnes patří Církev adventistů ke křesťanským církvím s celosvětovou působností. Již v roce 1864 se rozšířila do Evropy a v roce 1902 byl založen první sbor v Praze v tehdejším Rakousko-Uhersku.

       
 
První adventní shromáždění v roce 1910
Bratr František Grüber
   
 

Stručná historie sboru Církve adventistů sedmého dne v České Lípě

Historie sboru sahá do roku 1909, kdy do České Lípy přijel na kole na podzim z Litoměřic kazatel Grüber, který zde měl veřejné přednášky, na základě povolení místní policejní správy tehdejšího rakouského mocnářství, v sále hostince “U Bažanta”. Série přednášek trvala od podzimu do velikonoc příštího roku.
Každá taková přednáška byla od kazatele Grübera sportovním výkonem. Cestu z Litoměřic absolvoval na jízdním kole – obě cesty měřily celkem 90 km. Silnice byly tenkrát samá díra, hrbolaté a prašné, když to šlo dobře, trvala jedna cesta skoro 3,5 hodiny. V zimě to bylo navíc spíš pěšky než na kole.
První místo, kde se první členové sboru v České Lípě scházeli, byla vila Lucie (Mariánská ulice). S přibývajícím počtem členů se místo scházení z kapacitních důvodů dočasně přesunulo mimo Českou Lípu do Malého Boru u Svojkova. Ale od roku 1914 se zase přesunulo do České Lípy do Sokolské ulice (dnes fotoateliér Mimra). Od počátku se jednalo o smíšený Česko-Německý sbor.
Oblast patřila pod správu kazatele v Liberci, který sem podle možnosti zajížděl a navštěvoval členy v širokém okolí. Po 2. světové válce byla převažující Německá část obyvatelstva České Lípy odsunuta a s nimi i členové místního sboru. Českého obyvatelstva zde bylo velmi málo, protože Česká Lípa měla v té době 12 tisíc obyvatel a z toho se pouze 2 tisíce hlásilo k české národnosti. V roce 1968 po dalším nárůstu počtu členů době došlo k jednání s Českobratrskou církví evangelickou, která poskytla sboru své prostory v Chelčického ulici na Svárově. V roce 1999 dochází opět k přesunu, tentokrát nikoliv z kapacitních důvodů, ale z důvodu porevoluční emancipace Českobratrské církve evangelické. V této době se hledalo několik míst (objektů) v České Lípě pro nový sbor, ale i velmi nadějné snahy skončily nezdarem z důvodu velkých finančních nákladů. To vedlo sbor k založení účtu na stavbu vlastní modlitebny. V dubnu 1999 se proto sbor dočasně stěhuje do Domu dětí a mládeže (Libertinu). V roce 2000 sbor Česká Lípa oslavil 90. výročí založení.

 
 
Dům v Chomoutech u Svojkova, kde se do roku 1914 konaly první bohoslužby.
   
 
Potok v Chomoutech - místo prvních křtů
   
 
   
 
Poslední shromáždění v ulici Chelčického na Svárově v roce 1999
   
 
     
Pravidelné shromáždění v Libertinu
   
Oslava devadesátého výročí založení sboru v České Lípě se konalo v Bílém domě a zůčastnil se ho i starosta města pan Skokan s místostarostkou paní Borovcovou